Parrot Anafi zblízka: 4. Prokletí Čertova sloupu

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

Dočkat se na přelomu podzimu a zimy dnu s aspoň trochu slušným počasím není jednoduché, ale nakonec jeden takový přece jen nastal. Popadl jsem tedy Parrot Anafi a běžel s ním do nedalekého parku, který byl tou dobou naštěstí prakticky prázdný. Znovu jsem ocenil šikovné prostorové řešení skládacího stroje a jeho pouzdra z balení: stačilo ho společně s ovladačem hodit do brašny od notebooku a vyrazit. 

První let

Na stroji byl od výrobce nastavený začátečnický režim s omezením doletu a výšky na pár desítek metrů. Pro všechny případy jsem ho tam zatím nechal a připravil dron ke startu. Jako zobrazovací zařízení jsem použil smartphon Samsung Galaxy 6s edge propojený s ovladačem USB kablíkem z obyčejné nabíječky.

Spojení mezi dronem a ovladačem se navázalo prakticky okamžitě, na displeji smartphonu naskočil obraz, byl i dostatečný signál GPS. Takže hned také bylo možné odstartovat. To se občas nepovede ani s leckterým dronem od DJI, takže moje nadšení pro Anafi ještě vzrostlo.

Startovat se dá jen stiskem tlačítka pro automatický start na ovladači, nebo klepnutím do ikonky na displeji se stejným významem. Manuálně pomocí joysticků to nejde - nebo jsem na to aspoň nepřišel. Totéž platí i o poslední fázi přistání. Pro někoho, kdo je zvyklý na produkty DJI to může být nezvyklé, ovšem spolehlivě to zabraňuje nechtěnému roztočení vrtulí nebo naopak vypnutí motorů za letu. Například Yuneec Q a Yuneec H to mají stejně a je to velmi praktické.

Parrot Anafi má překvapivě tichý chod, subjektivně bych řekl, že ještě tišší než Mavic 2. Stejného názoru zřejmě byl i nedaleko korzující pes: startující dron ho nechal naprosto lhostejným, přestože většinu jeho soukmenovců tyto stroje poněkud rozrušují. Další bod pro Anafi.

Nechal jsem dron vystoupat do několika málo metrů a pustil páčky ovladače. Výšku držel docela dobře, ale že by stál na místě jak přibitý, se říci nedalo. Navzdory téměř úplnému bezvětří měl tendenci mírně driftovat do stran, nicméně nebylo to tak hrozné, abych nemohl odložit ovladač a vzít do ruky zrcadlovku, aby mohly vzniknout fotky pro tuto recenzi.

Pak došlo na létání v začátečnickém režimu. Ukázalo se, že Anafi je velmi živý a na povely dobře reaguje - řídit ho je požitek. Trochu hůř reaguje gimbal kamery, ale možná je to jen otázka dalšího nastavení.

Souboj s temnými silami

O pár dní později jsem potřeboval vyfotit z nadhledu Čertův sloup na Vyšehradě. Žádné skutečné létání, v podstatě šlo jen o to dronem nahradit žebřík nebo dlouhou tyč - záběry z výšky asi tak dvou metrů. Hodit Anafi do brašny od notebooku je mnohem pohodlnější a jaksi nenápadnější než se s žebříkem producírovat po místech, kde věštila kněžna Libuše. A hlavně jsem byl prvním létáním tak nadšený, že jsem dal pro tuto akci novému stroji poněkud ukvapeně přednost před osvědčeným Mavic 2 Pro.

Na místě jsem potkal dva pány z Německa, kteří pro vyšehradské proboštství zemním radarem zkoumali Karlachovy sady. Ujistili mě, že jim nebudu vadit a vyprávěli, co všechno tam hlína ukrývá - a zřejmě je toho opravdu hodně. Samotný Čertův sloup je místo opředené mnoha pověstmi, kde údajně dodnes působí temné síly, takže se nový dron bude muset poprat se samotným ďáblem.

Konečně jsem postavil Parrot Anafi před záhadnou trojnožku Čertova sloupu a všechno pozapínal. Vzápětí se objevil první problém: ovládací aplikace se zatoužila aktualizovat, přetože jsem ji nainstaloval před necelým týdnem. Na rozdíl od DJI GO tady na displeji není žádné tlačítko, jak se tomu vyhnout, takže nezbylo než několik minut čekat.

Dočkal jsem se ovšem jen dalšího zklamání, protože stroj se pak sice s ovladačem spojil, ale jinak na něj nereagoval. Takže vypnout a zase zapnout. Pak dron sice vzlétl, ale neradoval jsem se dlouho: na displeji se objevila hláška o problému s SD kartou. Tedy zpátky na zem, vyjmout baterii, vyjmout kartu z nešťastného uchycení (popsáno v minulém díle), zkontrolovat a zase všechno složit.

Teď už to vypadalo dobře, přesto se i pak se za letu hláška o poruše karty zase občas objevovala. Vůbec jsem si nemohl být jistý, jestli v paměti budou nějaké snímky a nahrávky, což bylo trochu hloupé, protože jsem je slíbil . Sice nakonec byly, ale spíš nahodile. Skoro to vypadalo, že na těch temných silách u Čertova sloupu něco bude.

Výškové omezení

Do třetice jsem Anafi vzal na venkov k volnému létání bez začátečnického omezení. Jak už bylo zmíněno v minulém díle, "neomezený let" v podání firmy Parrot představuje 4 kilometry horizontálně a 150 metrů vertikálně. To druhé je docela málo, protože zdejší předpisy v současnosti dovolují dvakrát tolik. Ohledně letových schopností tedy šlo hlavně o to zjistit, jestli jde limit bez velkých zásahů překročit. A také, jestli se prokletí Čertova sloupu omezuje jen na jeho bezprostřední okolí, nebo jestli má Anafi takové problémy všude.

Po zapnutí se ovládací aplikace zase chtěla aktualizovat, ale nakonec jsem na ni vyzrál: stačilo ji ukončit a spustit znovu. Po vzletu do výšky několika metrů se opět ukázalo, že bez zásahů do řízení dron poněkud driftuje.

Další let vzhůru potvrdil, že s těmi 150 metry to Parrot myslí smrtelně vážně; ani o metr výš. V aplikaci je sice volba Geofence a u ní poznámka, kterou nejde vyložit jinak, než že omezení jde vypnout - ale ať zmáčknete YES nebo NOT, výsledek je vždy stejný.

Pak jsem podnikl okružní let na vzdálenost okolo jednoho kilometru v terénu (víc mi k ničemu netřeba), kde podmínky pro šíření signálu měly do ideálu hodně daleko (stavení - pro legislativní puristy dodávám, že moje - dál skupiny stromů, na blízkém kopci stožár sítě GSM). Spojení bylo po celou dobu dobré. Občas se sice na displeji objevila hláška, že není signál GPS, i když výhled na oblohu byl po celé trase stejný, ale na ovladatelnost to nemělo vliv.

Poněkud horší bylo, že po každém stisku spouště kamery obraz na displeji zamrzl a "přímý přenos" se obnovil až po několika vteřinách, když dron už ve skutečnosti byl o pořádný kus jinde. Problémy jako u Čertova sloupu se ale neobjevily. Vcelku se potvrdily dobré letové vlastnosti: rychlost, síla, obratnost.

Při všech těchto testováních jsem samozřejmě zkoušel především kameru v různých podmínkách. Jak to dopadlo - a také celkové hodnocení Parrotu Anafi - najdete v příštím a posledním díle seriálu.

Jan A. Novák

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU